Kulturní život ve Šternberku

Není známo, kdy přesně se Albert (celým jménem Albrecht Aleš ze Šternberka) narodil, nejnovější výzkumy však odhadují, že to bylo pravděpodobně v roce 1331. Na svět přišel jako jeden z mladších synů Štěpána ze Šternberka, zakladatele moravské větve tohoto rodu, a jeho manželky Anny, jenž pocházela nejspíše ze starého a mocného rodu Rožmberků. Ani místo Albertova narození není přesně doloženo, lze však usuzovat, že to bylo právě na šternberském hradě, neboť o něm často hovořil jako o domě rodném a otcovském.

O Albertově mládí a studiích se toho příliš mnoho neví, dlouhou dobu převažoval názor, že studoval na univerzitách v Paříži a Bologni, kde měl získat doktorský titul v oblasti filozofie, teologie a práva. Tyto informace ale nemají ověřitelný základ a ačkoliv současní badatelé nevylučují, že mohl mladý šlechtic studovat v cizině, k univerzitním studiím se nepřiklánějí, neboť v dochovaných pramenech o nich není ani zmínka. Vzdělání, vhodné pro příslušníka šlechtického rodu určeného pro církevní dráhu, tak patrně získal na nějaké katedrální či kapitulní škole buď v Praze, či v nedaleké Olomouci. První písemná zmínka o Albertu ze Šternberka pak pochází z roku 1352, kdy byl papežem Klimentem VI. jmenován děkanem olomoucké kapituly, později obdržel i úřad kanovníka pražské svatovítské kapituly.

Albertův vzestup v rámci církevní hierarchie započal v roce 1356, kdy se ve svých pětadvaceti letech, pravděpodobně na přímluvu Karla IV., stal biskupem v meklenburském Zvěříně. Tento post zastával až do roku 1362, o dva roky později se pak stal biskupem litomyšlským. Vrcholu své církevní kariéry dosáhl Albert v roce 1368, kdy byl za podpory císaře a papeže Innocence VI. jmenován arcibiskupem v Magdenburku a současně primasem říše německé. V roce 1371 však kvůli zdravotním problémům, sporům s městem a domácí šlechtou a zástavám arcibiskupského majetku na arcibiskupský post rezignoval a až do své smrti roku 1380 vykonával svůj předchozí úřad biskupa v Litomyšli. Důležitá je také jeho kariéra na dvoře Karla IV., kam se dostal v roce 1358, kdy se stal císařovým rádcem a důvěrníkem. V letech 1357 až 1371 provázel panovníka na jeho četných diplomatických cestách po Evropě, zúčastnil se i několika Karlových vojenských tažení a jeho jméno nalezneme i na řadě důležitých listin a smluv. Také byl častým svědkem, i přímým účastníkem, mnoha jednání mezi Karlem IV. a dalšími panovníky a prokazatelně patřil k nejvýznamnějším osobnostem dvora Karla IV. hlavně v letech 1358-1368.

Albert se ale mimojiné zasloužil především o zvelebování svého (pravděpodobně) rodného města Šternberk, kde velmi rád a často pobýval a považoval jej za svoji rezidenci. Jedním z jeho největších činů, kterým se zapsal do dějin města, bylo založení kláštera augustiniánů kanovníků v roce 1371. Hlavním motivem mohla být především snaha povznést rodové sídlo a dát mu nádech významného spirituálního centra, což se mu podařilo - díky Albertovu mecenášství se ze Šternberka brzo stalo centrum raného humanismu, šířící vzdělanost pomocí klášterní knihovny a skriptoria. Z prvních let existence kláštera, kdy jej arcibiskup vybavoval hodnotnými díly, také pravděpodobně pochází vzácná gotická soška takzvané Šternberské Madony, která je od roku 2005 kulturní památkou. Magdeburský arcibiskup se však významně podílel i na přebudování rodového sídla, gotického hradu Šternberk. Ze svých mnoha zahraničních cest, na nichž doprovázel Karla IV. do řady významných evropských metropolí, načerpal inspiraci pro gotické přístavby rodového hradu, které se tak dodnes vyznačují pozoruhodnou architektonickou úrovní. Nejpůsobivější z nich je hradní kaple, kterou Albert budoval jako památník své osobnosti a církevní kariéry. Kromě toho také nechal okolo města postavit obranné hradby, jimiž tak Šternberku vtisknul současný tvar. 

Život Alberta ze Šternberka vyhasnul nejspíše 14. ledna 1380 ve věku necelých padesáti let v Tržku u Litomyšle, kde dva roky před svou smrtí stihnul vybudovat pro třináct mnichů, jež sem přivedl, kartuziánský klášter zvaný Hájek Panny Marie. Tuto stavbu uskutečnil na vlastní náklady a byl také hlavním mecenášem kláštera - ze svého majetku mu daroval čtyři vsi na Olomoucku, potřebné statky i klášterní vybavení. Posledním významným činem, který za svého života Albert vykonal, bylo uvalení klatby nad moravským markrabětem Joštem kvůli jeho sporům s olomouckými kanovníky a vyhlášení interdiktu nad Moravou. Za místo svého věčného odpočinku určil augustiniánský klášter ve Šternberku, kde se jeho ostatky dochovaly až do dnešních dnů, po posledním antropologickém výzkumu v roce 2000 pak byly uloženy do boční kaple šternberského farního chrámu. Ačkoliv město Šternberk prodělalo od Albertových časů značnou proměnu, zůstává Albert ze Šternberka i nadále klíčovou osobností a prvním budovatelem, který se zasloužil o jeho kulturní rozvoj.

Autor: Nikol Látalová

Foto: cs.wikipedia.org, klasternihudebnislavnosti.cz

Zdroje: issuu.com, ceskolipsky.denik.cz,

PAPAJÍK, David - SOMER, Tomáš: Albert ze Šternberka. Arcibiskup, zakladatel, mecenáš a diplomat doby Karla IV. Vyšehrad 2021.