Kulturní život ve Šternberku

Založením kláštera augustiniánů kanovníků sledoval tehdejší magdeburský arcibiskup a majitel šternberského panství Albert II. ze Šternberka několik cílů. Nejen, že se snažil napodobit aktivistu významných duchovních osobností na dvoře svého přítele Karla IV., ale také chtěl pozváním augustiniánských mnichů a stavbou kláštera proměnit Šternberk ve významné náboženské centrum, podílet se na rodové reprezentaci a zajistit důstojné místo posledního odpočinku pro sebe i své příbuzné. Zakládací listinu kláštera vydal Albert II. 4. března roku 1371 v Praze, v níž jej také dedikoval Panně Marii. Kromě samotného zakladatele a olomouckého biskupa Jana ze Středy schválil založení kláštera i svrchovaný pán Moravy, markrabě Jan Jindřich.

Formálně tak klášter existoval již od roku 1371, jeho základní kámen byl však položen až o rok později, přičemž dokončení klášterního komplexu se pak datuje do roku 1376. O rozvoj kláštera se velkou měrou ještě v průběhu svého života zasloužil právě jeho zakladatel Albert II., který z něj chtěl udělat známé a hojně navštěvované místo. To se mu podařilo, neboť klášter se brzy po svém vzniku na dlouhá léta stal centrem vzdělanosti, kultury a duchovního života nejen města Šternberk, ale i přilehlého okolí. Až do vypuknutí husitských válek zažíval šternberský klášter i přes několik krizových momentů období stability a rozvoje. Velikostí konventu se v té době řadil k největším klášterům augustiniánů kanovníků v českém království, což jej povzneslo do postavení uznávané a vlivné instituce.

Velmi krušné období však šternberský klášter zaznamenal během husitských válek, kdy byl roku 1427 do základů vypálen a jeho majetky byly zpustošeny a zcizeny. Klášter jako instituce sice existovat nikdy nepřestal, nějaký čas ale fungoval v exilu mimo město. Obnova klášterních budou patrně započala krátce po posledním (známém) vyplenění města Šternberk roku 1439. Rozsáhlá rekonstrukce pokračovala poměrně rychle, neboť již na konci 40. let 15. století se mohli řeholníci do kláštera vrátit. V roce 1538 ale ve Šternberku vypukl ničivý požár, který se nevyhnul ani klášternímu komplexu - znovu tak bylo potřeba jej přestavět a obnovit, což citelně zasáhlo do klášterních výdajů. Období reformace a následně třicetileté války rovněž přineslo do chodu kláštera řadu problémů, neboť šternberští augustiniáni z něj museli často prchat před nepřátelskými vojsky. Dánská a švédská vojska způsobila během svého řádění na Moravě klášteru další finanční ztráty, během dánské okupace byl dokonce klášter roku 1627 opět vypálen. Teprve až konec třicetileté války v polovině 17. století přinesl naději na obnovení plnohodnotného života ve šternberském konventu. Rok 1718 znamenal počátek obnovy kláštera, byla postavena budova probošství (dnešní fara) pod vedením zednického mistra Karla Antonína Rejny, interiér kláštera pak vymaloval významný moravský barokní malíř Jan Kryštof Handke.

Poslední léta existence kláštera se projevila především barokní přestavbou, stržením původního, gotického farního kostela a výstavbou nového v letech 1775-1783 podle plánů brněnského architekta Františka Antonína Grimma, přičemž tuto podobu si komplex zachoval až do současnosti. Rok po dokončení stavby byl však šternberský klášter, společně s dalšími 140 kláštery, které neposkytovaly vzdělání a nevyvíjely ani zdravotnickou či vědeckou činnost, sekularizačním dekretem císaře Josefa II. zrušen. Až do roku 1973 pak byly budovy konventu postupně využívány jako německá škola, kasárna a skladiště. V roce 1993 však klášter přešel do vlastnictví města Šternberk a o šest let později započala rekonstrukce jeho značně zchátralých budov. Dnes patří klášter společně s kostelem Zvěstování Panny Marie k nejvýznamnějším dominantám města a je rovněž jednou z jeho nejnavštěvovanějších památek a střediskem mnoha kulturních akcí.

Autor: Nikol Látalová

Foto: regiony.rozhlas.cz, hrady.cz, sternberskyklaster.cz

Zdroje: sternberskyklaster.cz, regiony.rozhlas.cz

PAPAJÍK, David a kol.: Dějiny Šternberka. Šternberk 2022.