Hrad Šternberk
K založení hradu a města Šternberk se váže legenda o chrabrém Jaroslavovi ze Šternberka, který v roce 1241 údajně hrdinně odrazil vojska Tatarů v bitvě u Olomouce a za odměnu pak od českého krále Václava I. získal toto území severně od Olomouce, na němž nechal vystavět hrad a posléze i město. Jaroslav ze Šternberka je však postavou zcela fiktivní, ve skutečnosti za založením hradu nejspíše stál historicky doložený Zdeslav z Chlumce a ze Šternberka, jenž v roce 1253 pomohl budoucímu českému králi Přemyslu Otakarovi II. porazit uhersko-kumánská vojska krále Bély IV. Za pomoc v bitvě pak získal od krále darem právě několik statků u Olomouce, kde si nechal postavit svůj vlastní hrad.
První, a tudíž i nejstarší zmínka o existenci šternberského hradu pochází z roku 1269, kdy král Přemysl Otakar II. vydal listinu potvrzující rozhodnutí sporu mezi Zdeslavovým synem Albertem a klášterem Hradisko o nedaleký domašovský les. Právě za vlády Alberta bylo založeno i samotné město Šternberk, ještě řadu let se však nejednalo o plnoprávný městský organismus. Klíčovou roli v dějinách hradu i města sehrál Albert II. ze Šternberka, biskup zvěřínský a litomyšlský a arcibiskup magdeburský, který Šternberk přetvořil k obrazu svému. Dokončil opevnění města hradbami, založil zde augustiniánský klášter a provedl rozsáhlou přestavbu šternberského hradu, je proto mnohdy považován za ,,skutečného" zakladatele Šternberka. Albert nechal vystavět hradní kapli po vzoru architektury evropských metropolí, které během svého života coby rádce a diplomat Karla IV. navštívil, a dodnes se zde dochovaly fragmenty nástěnných maleb z jeho doby.
V roce 1397 přešlo šternberské panství do vlastnictví Petra z Kravař, v roce 1427 a 1430 jej obléhali a obsadili husité, kteří také poničili městské hradby a vypálili zdejší klášter. K osvobození města a hradu Šternberk došlo o dva roky později, kdy byly navráceny do rukou pánů z Kravař. Někdy v polovině 15. století došlo za Jiřího z Kravař k přestavbám šternberského hradu, jež jsou doloženy dvěma deskami nesoucími erb pánů z Kravař. Během přestavby byla vybudována hranatá věž na západní straně hradního jádra, samotný palác pak byl opevněn opěrným pilířem, došlo i k opevnění vstupní brány. Po vymření Kravařů vyženil v roce 1478 hrad Šternberk Jan Berka z Dubé a Lipé, jehož rod se velkou měrou zasloužil o zvelebování města i hradu. Za jejich vlády proběhla rozsáhla renesanční rekonstrukce hradu Šternberk, kdy byl rozšířen o honosné renesanční křídlo, v němž se strop každého pokoje vyznačuje unikátní hráňovou (či diamantovou) klenbou. V rámci přestavby byly taktéž rozšířeny obytné a reprezentační prostory. Janův syn Václav Berka pak nechal v roce 1536 vybudovat rozsáhlé předhradí, které propojilo hrad s městskými hradbami.
Roku 1570 však Berkové vymřeli po meči a hrad Šternberk opět změnil majitele - nyní se jimi stali potomci českého krále Jiřího z Poděbrad, slezská knížata z Minsterberka. Právě za jejich panování během třicetileté války hrad i město značně utrpěli. V roce 1627 bylo město po dobu šesti měsíců okupováno Dány, přičemž následně téměř celé vyhořelo, a roku 1645 padlo do zajetí švédské posádky, která zde zůstala až do roku 1650. Během této okupace byl hrad značně poškozen, jeho charakteristická válcová věž musela být dokonce částečně stržena. Po konci války přešlo šternberské dominium na poměrně krátkou dobu do vlastnictví knížat z Württemberga, než je v roce 1695 zakoupil kníže Jan Adam Ondřej z Lichtenštejna. Hrad poté nebyl po dlouhou dobu užíván a chátral, až se z něj stala téměř zřícenina. To se však změnilo, když v 80 letech 19. století přešel do vlastnictví knížete Jana II. z Lichtenštejna, který se rozhodl pro celkovou rekonstrukci hradu v duchu romantického historismu. Tato rozsáhlá přestavba pod vedením architekta Karla Gandolpha Kaysera se udála v letech 1886 až 1910 a vtiskla hradu Šternberk jeho současnou podobu. Jan II. sem navozil spoustu vzácných exponátů ze svých četných cest a z hradu udělal své rodové muzeum, kromě toho zde také nechal instalovat vodovod a osobní výtah. Charakteristický je pro hrad Šternberk rovněž unikátní soubor kachlových kamen, která jsou rozmístěna téměř v každém pokoji. Posledním majitelem hradu byl prasynovec Jana II. Jan František, který už do stavební podoby hradu nijak významně nezasáhnul, v roce 1945 pak byly četné majetky Lichtenštejnů v Česku včetně šternberského hradu zestátněny a v současnosti je spravuje Národní památkový ústav.
Autor: Nikol Látalová
Foto: kudyznudy.cz, hrad-sternberk.cz, stuky.upce.cz,
Zdroje: hrad-sternberk.cz, hrady.cz,
PAPAJÍK, David a kol: Dějiny Šternberka. Šternberk 2022.
