Kostel Zvěstování Panny Marie
Původní gotický kostel Zvěstování Panny Marie byl vybudován na místě dřívějšího románského kostelíka zasvěceného svatému Jiří v roce 1371 na pokyn Petra ze Šternberka, synovce Alberta II. a spolumajitele šternberského panství. Byl to ale právě arcibiskup Albert, kdo sem téhož roku přivedl řeholníky z řádu svatého Augustina a nechal při kostele zbudovat klášter. Srdce kláštera však tvořil právě kostel Zvěstování Páně, kde se odehrávala většina bohoslužeb a modliteb, a rovněž se jednalo o místo posledního odpočinku řady zesnulých proboštů, majitelů hradu a města Šternberk a bohatších měšťanů.
Kostel si téměř po celou dobu své existence udržoval gotický vzhled, tvořený především protáhlým presbytářem a hlavním dvoulodím, jenž bylo propojeno s prostornou boční kaplí. Interiér zdobily oltáře, obrazy a sochařská výzdoba reprezentující duchovnost augustiniánského řádu. Stejně jako zbytek klášterního komplexu, i Chrám Zvěstování Páně však značně utrpěl za časů husitských válek a pozdějšího švédského a dánského obléhání Šternberka, přičemž i dvakrát vyhořel, a prošel proto několika renovacemi. První z nich započala ihned po ukončení dánské okupace na počátku 30. let 17. století za tehdejšího probošta Ginnaniho, další následovala v druhé polovině 17. století, kdy došlo k úpravě interiéru kostela. Tehdy byl pořízen od olomouckého malíře Antonína Martina Lublinského hlavní oltářní obraz s výjevem Zvěstování Páně, který se dochoval až do dnešních dnů.
Důležitou součást Chrámu Zvěstování Panny Marie představovala rovněž boční kaple svatého Jeronýma, vystavěná již zmíněným Petrem ze Šternberka, jenž v ní byl následně i se svou manželkou Annou Opavskou pohřben. Nejen, že kaple plnila funkci místa posledního odpočinku pro příslušníky rodu Šternberků, ale zároveň sloužila jako prostor, v němž kanovníci mohli konat své bohoslužby. V roce 1746 došlo k celkové renovaci kaple pod vedením preláta Jana Josefa Glätzela, z níž pochází i oltářní obraz svatého Jeronýma od malíře Jana Kryštofa Handkeho.
Současná monumentální podoba kostela pochází z roku 1783, kdy byla završena rozsáhlá barokizace komplexu kláštera pod vedením brněnského stavitele Františka Antonína Grimma, nejvýznamnějšího architekta na Moravě té doby. Původní dvoulodní gotický kostel byl roku 1775 zbořen, dochovala se z něj ale část křížové chodby, která spojuje kostel s klášterem. Autorem sochařské výzdoby byl olomoucký sochař Jan Michael Scherhauf, rozsáhlé fresky k oslavě Panny Marie, zdobící klenbu jednolodního chrámového prostoru, pak namaloval moravský malíř František Antonín Sebastini. Interiér chrámu byl zařizován až po zrušení kláštera císařem Josefem II. v roce 1784, kdy již sloužil pouze farním účelům a do vlastnictví jej získalo olomoucké arcibiskupství. Z té doby tak pochází sochařská výzdoba Ondřeje Schweigla, jenž je autorem mohutné sloupové architektury hlavního oltáře, jenž byl dokončen roku 1792. Dnes je kostel majetkem Římskokatolické farnosti Šternberk, jenž ve spolupráci s Handkeho spolkem umožňuje návštěvníkům prohlídky celého klášterního areálu.
Autor: Nikol Látalová
Foto: cs.wikipedia.org, poznej-sternbersko.cz, klasternihudebnislavnosti.cz
Zdroje: kudyznudy.cz, dronument.cz, farnoststernberk.cz, sternberskyklaster.cz
PAPAJÍK, David a kol: Dějiny Šternberka. Šternberk 2022.
