Kulturní život ve Šternberku

Pravděpodobně nejvzácnějším a nejvýznamnějším uměleckým dílem světového formátu, jímž se město Šternberk může pyšnit, je pouhých 84 centimetrů vysoká opuková soška tzv. Šternberské madony, pocházející z 90. let 14. století. Slovo madona označuje Matku Boží či výtvarné (převážně sochařské) ztvárnění Panny Marie s Ježíškem, což je i případ Šternberské madony. Jedná se o jedno z nejznámějších děl českého gotického umění a rovněž se označuje za jednu z nejkrásnějších středověkých soch dochovaných na území České republiky. Přitom až do 50. let minulého století neměl o její hodnotě nikdo ani tušení.

Šternberská madona vznikla pravděpodobně pod patronátem zakladatele místního kláštera a majitele šternberského panství, magdeburského arcibiskupa a litomyšlského biskupa Alberta II. O tom, kdo je autorem tohoto gotického skvostu, se dlouhá léta vedly odborné diskuze jak v českých, tak i v zahraničních uměleckých kruzích, přičemž proběhlo i rozsáhlé historicko-umělecké badání. Jasný výsledek ovšem nepřineslo. Nejčastěji bývá autorství přikládáno Mistru Toruňské madony, dochovaná signatura HEN na zádech sošky má však odkazovat spíše na jeho následovníka Jindřicha Parléře či jeho syna Jana, dva blízké příbuzné stavitele svatovítské katedrály Petra Parléře. Plastika byla nejspíše původně umístěna v hradní kapli, pro kterou byla pravděpodobně i určena.

Soška Šternberské madony je typickou představitelkou tzv. krásného slohu v českých zemích, jenž se váže ke dvorskému stylu doby Karla IV. a jeho syna Václava IV., za něhož se poté plně rozvinul. Plastika nese všechny znaky charakteristické pro tento v sochařství dominující sloh; ladné, esovité prohnutí postavy, bohatě řasenou drapérii a melancholický, zadumaný výraz v půvabné tváři. Madona je zahalena do pláště neobvyklé červené barvy, jež má symbolizovat budoucí Kristovo utrpení a prolití jeho krve na kříži. Na její hlavě se původně nacházela královská koruna, patří tedy mezi madony korunované (nanebevzaté), jenž typologicky vycházejí z nedochované, tzv. Toruňské madony. Ježíšek, kterého svírá v náruči, drží v levé ruce jablko, což odkazuje na prvotní hřích. Panna Marie tak v tomto vyobrazení zaujímá postavení druhé Evy, neboť tím, že se stala matkou Vykupitele, se podílela na sejmutí dědičného hříchu z celého lidstva. Ačkoliv její kulturní hodnota je nedozírná a v dnešní době je Šternberská madona považována za fenomén po celém světě, byla náhodně objevena až roku 1957 v malé kapličce v obci Babice nedaleko Šternberka, kde do té doby byla bez zájmu vystavena. Poté prošla několika restauracemi a stala se předmětem zájmu vědecké i široké veřejnosti. V roce 2005 se stala národní kulturní památkou a úspěšně reprezentovala Českou republiku na velké výstavě děl středoevropského gotického umění éry posledních Lucemburků v Metropolitním muzeu v New Yorku. V současné době je Šternberská madona v rámci dlouhodobé zápůjčky vystavena ve stálé expozici středověkého sochařství Arcidiézního muzea v Olomouci, jehož je skutečnou ozdobou i symbolem.

Autor: Nikol Látalová 

Foto: sternberk.org, wikipedia.org

Zdroje: novinky.cz, sternberk.org, turistika.cz, 

HLŮZOVÁ, Vlasta: Putování za Šternberskou madonou. Krok, ročník 18, č. 4, s. 66-71, 2021.